LABRADOR RETRIEVER

RUBY 
Jak to všechno začalo?
Na jaře v roce 2008 se mi povedlo podsunout mé ženě myšlenku, že bychom se mohli jet podívat za p. Pedrem Oliveirem Silvou /vyhlášeným chovatelem Labradorských Retrívrů v Portugalsku/. Cestu jsme brali čistě jako výlet, bez jakéhokoliv záměru si psa skutečně pořídit, chtěl jsem především splnit dlouholeté přání mé ženy vidět na vlastní oči malá štěňátka, zkrátka a dobře, už jsem se nemohl dívat na to, jak bez jakéhokoliv optání majitelů psů se na ulici vrhá na každého psíka s jedním jasným přáním, psa si pohladit, zejména tedy labradory.
A jak náš výlet skončil?
Podívali jsme se do jejích očí a okamžitě ztratili srdce. Zamilovali jsme se do klidné, krásné, smetanově zbarvené fenečky, které jsme dali jméno RUBY. Ihned se mezi námi třemi vytvořilo zvláštní pouto, které roste z bezvýhradné lásky. Osobně se domnívám, že PSI odhalí v lidech to nejlepší.
Ruby se na nás od samého počátku smála – ušima, očima, nosem, tlamou i jazykem. Dva měsíce čekání než jsme si pro ni mohli jít byla pro nás pro oba doba nekonečná, každý den jsme se budili a vzájemně si sdělovali, co všechno ji musíme pořídit, kam začneme docházet na výcvik, kde bude spát, co bude jíst, jaké jídlo je pro labradory nejlepší atd. Jedním slovem byli jsme jak blázni
. Dnes už můžeme se ženou jen potvrdit, že bez ní by byl pro nás svět jen osamělým místem…

A proč jsme si vybrali právě Labradorského Retrívra?
Nejen pro jeho celkový přirozeně pěkný vzhled a šarm, co si budeme povídat, výborně vypadá
, ale také proto, že je dobře cvičitelný, věrný, inteligentní, miluje děti, hraní a dovádění a má energie na rozdávání.

Závěrem bych ještě dodal, že moje zatím jediná „dcera“ má vlastnost, kterou jistě ocení každý muž a to je skutečnost, že se se mnou nehádá, ani nediskutuje, nikdy nemluví o sobě, ale poslouchá, když mluvím o sobě já.
